Uvědomila jsem si, že vlastním množství podivných, k ničemu nesloužících předmětů. Asi většina z nás intuitivně sbírá a uchovává věci či kousky věcí, které jsou pozůstatky událostí, na které nechceme jen tak zapomenout. Zjistila jsem, že po dlouhých letech někdy nezůstala ani vybledlá vzpomínka na ono dění, zato můj pocit z něj, který se nyní váže na pozůstalý předmět, je stále stejně silný. Vzpomínky se ztrácí pod vrstvami nových prožitků a nám zůstávají jakési podivné relikty dějů, mementa života, domácí fetiše, suvenýry z cest...

Fotografie byly záměrně přeexponovány a následně vytištěny na pauzovací papír.